Videografie
JustKay
Ahoj! Já jsem Kay.
Být filmařem je trochu jako být objevitelem. Jsem stále na cestách, s kamerou v ruce, připravený vrhnout se do dalšího dobrodružství.Každé nové místo, které navštívím, každá kultura, do které se ponořím, je jako otočit stránku v knize plné úžasných, skutečných příběhů. Zažili jste někdy takový okamžik, kdy je něco tak krásné nebo fascinující, že to prostě nedokážete vyjádřit slovy? Tak to jsem často já. Snažit se zachytit tuto krásu ve svých filmech může být výzva, ale já to miluji. Je to jako hra, kterou jsem odhodlaný vyhrát! V průběhu let jsem si vytvořil svůj vlastní styl. Lidé říkají, že mé filmy mají zvláštní směs barev - považujte to za mou značku. Každý záběr je mise, jejímž cílem je najít dokonalý záběr, který prostě křičí: "Wow".
Takže jde o tohle. Moje cesta je o tom, že když jste do něčeho opravdu zapálení, můžete dokázat skvělé věci. Doufám, že při sledování mých filmů pocítíte inspiraci k tomu, abyste vykročili do světa a našli své vlastní příběhy. A nezapomeňte, že každý snímek, který pořídíte, každý příběh, o který se podělíte - to vše je součástí tohoto velkého, úžasného, zamotaného příběhu, který všichni společně jako lidé vytváříme.
Chci s vámi mluvit o něčem, čemu se říká "vzestup". Nejedná se o ranní vstávání, i když by se tu daly najít jisté paralely. Ne, jde o to, jak se postavit proti nepřízni osudu, čelit neznámému a učinit velký krok. dovolte mi, abych vás zavedl do zásadního bodu mého života. Představte si to: Stál jsem na prahu nové kapitoly - prvního dne na vysoké škole. Všichni kolem mě hýřili vzrušením a nervozitou. Ale když jsem se chystal vstoupit do tohoto světa, něco mě popíchlo. Hlas v mé hlavě, sen, který mě nechtěl pustit. Chtěl jsem být filmařem. Ne jen tak ledajakým filmařem, ale filmařem na volné noze, který s kamerou v ruce objevuje svět a zachycuje syrovou a skutečnou podstatu života.
Udělal jsem tedy něco, co navždy změnilo můj život. Rozhodl jsem se, že ten den nepůjdu na vysokou školu. Odešel jsem od konvenční cesty a rozhodl se jít za svým snem. Byl to můj "velký krok" a je to jádro videa, které jsem vytvořil a které se příznačně jmenuje "Take a Leap of Faith". Vzestup je pro mě přesně o tom okamžiku, kdy jsem se rozhodl vzepřít normálu, jít proti proudu. Je o boji, kdy jsem musel opustit vše známé a pohodlné, a o triumfu, kdy jsem si vytvořil prostor ve světě filmu.
Vzestup není jen o tom, jak vstát, když jste upadli; je to o tom, jak se povznést a jít za tím, po čem skutečně toužíte, i když to není nejjednodušší cesta. Je to o tom, jak se postavit proti větru pochybností, nejistoty a strachu. A víte co? Byla to pořádná jízda! Chci, aby moje cesta inspirovala každého z vás. Všichni máme sny, vášně, které nám zrychlují tep. Tak si to pamatujte - nebojte se zvednout, nebojte se udělat ten skok víry. Život je plátno, které čeká na vaše tahy štětcem. Tak se do toho pusťte a namalujte ho podle svých představ. Jak se říká, nebe je limit!
Tato práce byla inspirována mými cestami a dobrodružstvími, od prašných cest v Africe až po několikadenní túry v srdci přírody.
Když přemýšlíte o cestování, je snadné se zaměřit na úchvatné výhledy nebo vzrušující nové zážitky. Pod povrchem se však skrývá mnohem víc. Každá cesta, na kterou se vydám, každá cesta, kterou prošlapávám, je jako otevřít novou knihu, jejíž každá stránka je plná ponaučení, která čekají na to, až se je naučím.
Vezměte si například mou cestu po Africe. Setkal jsem se s místními obyvateli, jejichž život se od toho mého značně lišil. Otevřelo mi to oči. Tato setkání mě naučila houževnatosti, hledání radosti v těch nejjednodušších věcech, komunitě a společným snům. A především mě naučila pokoře a vděčnosti. Pak tu byly ty náročné túry, které se táhly celé dny a tlačily mě k hranicím mých možností. Nic vás tak dobře nenaučí o vlastní síle, o vytrvalosti a trpělivosti, o syrové, nezkrocené kráse přírody jako výzva několikadenního výšlapu. A nezapomínejme na ty tiché chvíle sebereflexe pod rozlehlou, hvězdami ozářenou oblohou - chvíle, které nám připomínají, jak úžasně malí jsme ve velkém plánu věcí.
"Procestoval jsem svět, abych se to naučil" je tedy víc než jen cestovatelské video. Je to můj způsob, jak se podělit o tyto hluboké zážitky, o tato neocenitelná učení. Protože když cestujete, nenavštěvujete jen nějaké místo, ale prožíváte kus jeho příběhu, který ve vás zanechá stopu.
Nešlo jen o překonávání písečných dun nebo honbu za přeludy. Šlo o srdečné setkání s mým drahým přítelem Mohammedem. Mohammeda jsem poznal během svých cest po Africe. Je to skutečný syn pouště, který vyrostl jako nomád na nelítostné Sahaře, přímo na hranicích Maroka, Alžírska a Mauretánie.
Návrat do Mohamedovy vlasti byl jako vstup do světa, který je stejně drsný jako krásný. Každé zrnko písku, každý poryv větru vypráví příběh o přežití a odolnosti. Nekonečná rozloha pouště, její ticho, její tajemství - naučí vás o životě i o vás samých věci, které v žádné knize nenajdete.
Ujít těch 100 kilometrů po Mohamedově boku bylo samo o sobě vzděláním. Poznal jsem kočovný způsob života, hodnotu komunity a umění pohybovat se v rozlehlé, neúrodné krajině. A co je nejdůležitější, na vlastní kůži jsem poznal vřelost, pohostinnost a houževnatost obyvatel Sahary.
Tato cesta mě naučila, že skutečné bohatství nepochází z materiálních statků, ale z života prožitého naplno, který zahrnuje radosti i těžkosti. Připomněla mi také obrovskou rozmanitost našeho světa a to, že každá kultura, každá krajina má svou vlastní krásu a moudrost. Prostřednictvím svého videa "100km cesta Saharou" vás chci na tuto neuvěřitelnou cestu vzít s sebou. Doufám, že ve vás vzbudí pocit dobrodružství, uznání pro sílu lidského ducha a hlubší pochopení našeho společného světa.
Pokud vás někdy zajímalo, jak ve svých videích zachytávám syrovost a opravdovost, tak tady je velká část toho: Většinu času natáčím rychlostí 24 snímků za sekundu (fps). Víte, naše oči přirozeně vnímají svět trochu jako film natočený rychlostí 24 snímků za sekundu. Je to zlatý standard v kinematografii a platí už léta. Proč? Inu, je to správná rovnováha, která vytváří pocit pohybu, který nám připadá reálný a který je blízký tomu, co vidíme v každodenním životě. Někdy ale používám i 60 fps. Možná se ptáte, proč vždy nenatáčet ve vyšších snímcích pro plynulejší videa? Vyšší snímková frekvence může být sice skvělá pro zpomalené záběry nebo zachycení rychlé akce, ale také může způsobit, že videa budou působit méně přirozeně, méně jako skutečný život. Je to trochu jako vidět svět s nadlidským zrakem - elegantní, ale ne úplně to, na co jsme zvyklí.
Proto pro většinu svého fotografování volím 24 fps. Přibližuje to mé diváky k zážitkům a dává jim to pocit, že jsou tam se mnou a prožívají tato dobrodružství. A o to mi při natáčení jde především: o sdílení skutečných, lidských zážitků. Tak tady to máte - malá rada z mé filmařské příručky. Pamatujte si, že nejlepší videa jsou ta, která ve vašich divácích vyvolávají pocity. A často jsou to jednoduché postupy, jako je volba správné snímkové frekvence, které mohou mít zásadní vliv.
